Зенит (Zenit)

Na téma ZENIT již bylo napsáno - ať již pozitivního, či negativního -  mnoho.  Faktem je, že tyto zrcadlovky  jsou natolik „živé“, že se – i když se už léta nevyrábí – o nich neustále  píše a mluví a dodnes je po bazarech najdete v množství více než hojném. Jedno Zenitkám  musíme přiznat - výrazně zasáhly do historie české amatérské fotografie a koneckonců se prodávaly - jako jeden z nejlevnějších přístrojů -  a nejen u nás, ale i ve světě.  U nás představovaly - při mizérii tehdejší nabídky přístrojů - levnější a vyhledávanou variantu k východoněmeckým přístrojům Praktica. Po technické stránce  jim  sice ani zdaleka nemohly konkurovat, ovšem cenově a hlavně dostupností měly výrazně navrch. Nakonec mnoha miliónové série vyrobených přístrojů svědčí o tom, že fotoaparáty značky  Zenit  byly oblíbené…

Přehled modelů

V následujícím přehledu najdete nejběžnější modely Zenit, které byly vyráběny sériově. Seznam je řazen podle roku výroby:

model	vyráběn      od - do	závit /bajonet	popis
Zenit 1	1952-1956	ZM39	První model Zenit odvozen ze Zorki 1
Zenit C	1955-1961	ZM39	se synchronizací blesku, odvozen ze Zorki C
Start	1958-1964	Typ S	těžká profesionální SLR
Zenit 3	1960-1962	ZM39	nově s rychlonapínací pákou a samospouští
Krystal	1961-1962	ZM39	s kladívkovým povrchem a žebry na krytu hranolu
Zenit 3M	1962-1970	ZM39	nově s panty a otvírací zadní stěnou
Zenit 4	1964-1968	TYP B	Nová centrální závěrka a selenový expozimetr
Zenit 5	1964-1968	TYP B	první SLR fotoaparát s motorovým pohonem
Zenit 6	1964-1968	TYP B	jako Zenit 4,  dodáván se zoomem Rubin,  37-80mm/2.8
Zenit E	1965-1982	M42/ZM39	První "moderní" SLR se selenovým expozimetrem
Zenit B	1968-1978	M42/ZM39	jako Zenit E bez expozimetru
Zenit 7	1968-1971	Typ 3	třílůžkový bajonet, automatické ovládání clony
Zenit BM	1972-1973	M42	Předvýrobní produkce, automatické ovládání clony, spoušť a tlačítko zpětného převíjení na jedné ose
Zenit EM	1972-1988	M42	jako Zenit BM , s expozimetrem
Zenit 16	1972-1977	M42	vertikální zavěrka, nástupce Zenit 7
Zenit BE	1972-1985	M42	pro vědecké fotografie, mikroskopie
Zenit TTL	1977-1985	M42	Volič časů se při natahání závěrky neotáčí, CdS expozimetr
Zenit 19	1979-1987	M42	Elektronická závěrka
Zenit MT-1	1979-1990	Typ 1/M42	"Surpris", endoskopická kamera, obvykle poloviční formát snímku
Zenit 18	1980-1987	M42	První automatika nastavování času, jinak stejný jako Zenit 19
Zenit ET	1981-1982	M42	jako je Zenit E , nerotující volič časů závěrky
Zenit 10	1981-1982	M42	jednodušší verze Zenit ET a Zenit TTL
Zenit 11	1981-1992	M42	jako Zenit EM
Zenit 12	1983-1994	M42	semi-automatická TTL SLR
Zenit 12SD	1983-1994	M42	jako Zenit TTL
Zenit 12XP	1983-2000	M42	Exportní verze Zenit 12SD , lepší zpracování
Zenit auto	1984-1994	Typ K	Také Zenit Automat, TTL měření při plně otevřené cloně
Zenit "Labor"	neznámé	M42	jako Zenit BE , na základě Zenit 11 nebo Zenit TTL
Zenit 14	1987-1990	M42	poloautomatické varianta Zenit Automat
Zenit AM	1988-1995	Typ K	Nástupce Zenit Automat (včetně Zenit AM2 a AM3)
Zenit 122	1989-2005	Typ /KM42	zjednodušený Zenit 12 , nové tělo s gripem
Zenit 122-50	1992-1994	M42	Výroční model Zenit 122 , 50 let KMZ
Zenit AP	1992-1998	Typ K	Nástupce Zenit AM (Zenit APK, málo APM)
Zenit 212k	1994-2003	Typ K	Nové futuristické tělo, jinak stejný jako Zenit 122
Zenit 312M	1999-2005	M42	jako Zenit 212k , se závitem M42
Zenit 412	2000-2005	M42	Verze 412DX a 412LS, s detekcí DX filmu
Zenit KM	2001-2003	Typ K	Motorový pohon (včetně Zenit km2 a KM Plus)

Poznámky:

- ve výše uvedeném přehledu modelů chybí všechny S-verze různých modelů Zenit (ES, 12S, 122S, atd.), které představují speciální modifikace pro foto-pušku. 

- ke značení jednotlivých modelů:

KMZ používá - ale ne zcela konzistentně - písmena v názvu modelů  (např. "B" v "Zenit B"), zajímavé je, že u vývozních modelů je název Zenit přeložen a napsán latinkou, ale  písmena značící model již v některých případech přeložena  nejsou (např. "B" v azbuce je v latince "V"). 

- takto označené modely  v přehledu mám ve své sbírce a jejich podrobnější popisy včetně fotografií následují níže 

Зенит-C (Zenit S)
výrobce:                       KMZ
rok výroby:                   1956, vyráběn 1955-1961
závěrka:                       plátěná štěrbinová horizontální
                                   časy: 1/25, 1/50, 1/100, 1/250, 1/500 + B
objektiv:                       M39, Industar-22,  50 mm/f 3,5
fotí na:                         kinofilm
velikost filmového pole:  24 x 36 mm

 další snímky fotoaparátu

Tento přístroj by se také mohl jmenovat Zenit 2. Vznikl jako vylepšená verze původního Zenitu, někdy označovaného jako Zenit 1, který vděčí za svůj vznik přestavbě z původního Zorki 1, což zase byla ruská kopie předválečného německého kinofilmového přístroje Leica. 

Při transformaci Zorki na zrcadlovku byl použit nejjednodušší postup: kryt dálkoměrného hledáčku byl odstraněn a nahrazen hledáčkem s optickým hranolem. Pod hranol se doplnilo sklopné zrcadlo ovládané systémem lanek a kladek. Závit M39 pro montáž objektivů byl posunut dopředu, aby se vytvořil prostor pro zrcadlo uvnitř a nová zrcadlovka byla na světě.
Přes veškeré změny si Zenit C zachoval původní oblé a nízké tělo Leicy. Tělo má odnímatelné dno pro výměnu filmu, která není zrovna nejpohodlnější. Veškeré ovládací prvky jsou umístěny na horní straně těla fotoaparátu. Natažení fotoaparátu se děje kolečkem na levé straně (při pohledu zepředu) jehož horní strana je opatřena otočným kolečkem počítadla exponovaných snímků s rýhovaným středem umožňujícím pootočením kotoučku proti značce na vystouplém dílu vynulovat počítadlo po založení nového filmu. Na rozdíl od pozdějších verzí Zenitů, toto počítadlo je díky absenci vystouplého kolíčku a rozumně nastavené vůli spolehlivé a nedochází k samovolnému otočení kotoučku např. při uzavírání nebo otvírání pouzdra. Na vystouplé části je spoušť s rýhovaným kolečkem pro odjištění transportního válečku při zpětném převíjení filmu do kazety, a vedle  volič časů s přepínačem synchronizace blesku. Na pravé straně je již jen kolečko pro zpětné přetočení filmu do kazety.  Štěrbinová závěrka je plátěná a disponuje časy 1/25 s , 1/50 s , 1/100 s , 1/250 s , 1/500 s  + B. Na rozdíl od pozdějších verzí Zenitů se zrcátko sklápí až při natažení závěrky a po expozici snímku zůstává přiklopené k matnici.

Přístroj má objektivový kroužek se závitem M39 a v základní verzi bylo dodáváno s objektivem Industar-22, 50 mm, f 3,5

Zenit S se od původního Zenitu liší se jen synchronizací pro blesk. Písmeno C v azbuce je v latince S (S - jako synchronizace).  

Зенит-3M (Zenit 3M)
výrobce:                       KMZ
rok výroby:                   1967, vyráběn 1962-1970
závěrka:                       plátěná štěrbinová horizontální
                                   časy 1/30, 1/60, 1/125, 1/250, 1/500 + B
objektiv:                       M39, Helios-44, 58 mm/ f 2
fotí na:                         kinofilm
velikost filmového pole:  24 x 36 mm

další snímky fotoaparátu

Zenit 3M byl nástupcem za nepříliš povedené a neoblíbené přístroje Kristall, i přesto, že Kristally dostaly do vínku výklopnou zadní stěnu (stejnou jakou známe u všech moderních fotoaparátů). Na vině byl design Kristallu s vystouplými žebry na horní straně krytu hranolu. Kvůli těmto žebrům dostal Kristall přezdívku "traktor". 

Kristall zůstal  ve výrobě pouze po dobu jednoho roku a poté byl nahrazen modelem Zenit-3M. Ve srovnání se Zenit-3 je Zenit 3M modernější. Ze Zenitu 3 převzal přející páku filmu, která zároveň natáhne závěrku, snímatelné dno bylo nahrazeno odklopnou zadní stěnou umožňující jednodušší výměnu filmu. Ostatní parametry jsou shodné s modely Zenit 3 a Kristall.

Зенит-6 (Zenit 6)
výrobce:                       KMZ
rok výroby:                   1965, vyráběn 1964-1968
závěrka:                       centrální
                                   časy 1/30, 1/60, 1/125, 1/250, 1/500 + B
objektiv:                       bajonet,
fotí na:                         kinofilm
velikost filmového pole:  24 x 36 mm



Další snímky fotoaparátu


Zenit 4/5/6

Řada Zenitů 4/5/6 vyráběná v KMZ od roku 1964 přinesla několik zajímavých nových funkcí a do konce výroby v roce 1968 se přístroje této řady opravdu dobře prodávaly. Celkem bylo vyrobeno přibližně 40.000 kusů. Prototyp této série (bez expozimetru) je znám pod názvem Zenit 11, nemá však nic společného s mnohem později vyráběným stejnojmenným  Zenit 11.

Zenit 4

byl vyráběn v letech 1964-1968 v KMZ a bylo vyrobeno 19.740 kusů. Tělo fotoaparátu bylo oproti předchozím modelům podstatně vyšší, a mírně širší. Koncepce s výměnným hledáčkem a optickým hranolem silně připomíná počáteční verze Zenitů.. Nicméně, hlavní rozdíl od předchozích zrcadlovek vyráběných v KMZ je v použití centrální závěrky a typické umístění  spouště na přední straně přístroje (stejně jako na Zorki 10a Zorki 11, které se začaly vyrábět v témže roce). Nově přepracována byla také rychlonapínací páka, která byla skrytá v horním krytu přístroje (vystupuje jen její konec s opěrkou pro palec). Rovněž počítadlo snímků je uvnitř horního krytu a ukazuje počet zbývajících snímků na filmu průhledným okénkem v horní části krytu. Počítadlo vždy začíná na 36 snímcích (po každém natažení jeden snímek odpočítá) a po otevření zadního panelu se "vynuluje". Kolečko zpětného převíjení filmu s integrovanou skládací kličkou je umístěno poněkud nezvykle na levém boku přístroje. Tlačítko pro zpětné převíjení je na spodní straně přístroje. Zde je také (v ose objektivu) stativový závit 3/8´. 

Okénko selenového expozimetru je na přední straně fotoaparátu, nad objektivem. Ručička expozimetru je v pravém horním rohu hledáčku. Otáčením kolečka na levé straně horního krytu přístroje a sledováním výchylky ručičky expozimetru se nastaví správná clona a čas pro expozici. Kombinace nastavení rychlosti závěrky a clony je možné změnit pomocí sofistikovaného mechanismu otáčením kroužku na bajonetového připojení objektivu, aniž by docházelo ke změnám v nastavení správné expozice. Na objektivu samotném se nastavuje pouze správné zaostření.

Řada Zenit 4/5/6 používá bajonet, který má podobnou konstrukci jako Voigtlander Bessamatik. Nicméně, objektivy nejsou kompatibilní. Nabídka objektivů pro Zenit 4/5/6 byla poměrně skromná. Kromě standardního objektivu Vega 3 (50mm/2.8) ještě existoval Mir 1 (37mm/2.8), Jupiter 25TS (85mm/2.8), 38ts Tair ( 133 mm / 4) a Rubin 1 (replika Voigtländer Zoomar)  (37-80mm/2.8) dodávaný v sadě se Zenit 6.

Spíše vzácný doplněk, který byl dodáván s fotoaparátem Zenit 6 je hledáček se sklopnou lupou, který může být namontován místo obvyklého optického hranolu.

Zenit 5 

je další model v této řadě. V rozmezí roků 1964 - 1968 bylo vyrobeno 11.600 kusů. Model Zenit 5 odpovídá téměř ve všem modelu Zenit 4, liší se však v zásadní věcí. Zenit 5 je první sovětský SLR fotoaparát s motorickým natažením závěrky a převíjením filmu. Pohon a baterie jsou umístěny v dolní části těla, čímž tělo narostlo oproti modelům Zenit 4 a 6 o 10 mm do výšky. Na spodní straně přibyl port pro nabíječku a závit pro stativ byl přemístěn na pravou stranu dna mimo osu objektivu.

Zenit 6

Zenit 6 byl také produkován v letech 1964-1968 a bylo vyrobeno 8.930 kusů. Mimo názvu modelu na přední stěně těla je prakticky shodný se Zenitem 4, ale na rozdíl do čtyřky byl dodáván s objektivem Rubín 1 (zoom 37-80mm/2.8). Rubin 1 37-80mm/2.8 je replika zoomového objektivu Voigtlander Zoomar 36-82mm/2.8. Tento robustní objektiv má hmotnost téměř jednoho kilogramu, fotoaparát s tímto objektivem pak váží úctyhodných 1,8 kg!

Jistou zajímavostí je, že dva stejné fotoaparáty lišící se pouze dodávaným objektivem, se prodávaly jako dva různé modely: pod názvem Zenit 4 s objektivem Vega a s názvem Zenit 6 se zoomovacím objektivem Rubin 1. Inu, názorný příklad ruského marketingu.

Zenit 6 s výkonným objektivem Rubin 1 -  37-80mm/2.8 (S pouzdrem a případnými filtry více jak  1,8 kg)




Зенит-E (Zenit E, Revueflex E)
výrobce:                       KMZ Krasnogors, SSSR
                                    BelOMO, Bělorusko, SSSR
rok výroby:                   1965 - 81 Krasnogorsk, 1973 - 86 BelOMO
závěrka:                       plátěná štěrbinová horizontální,
                                   časy 1/30 - 1/500, B
objektiv:                       M42, Industar-50-2,   f = 50 mm
fotí na:                         kinofilm
velikost filmového pole:  24 x 36 mm


další snímky fotoaparátu

Stejná verze, tentokráte však vyrobená v běloruském závodě BelOMO a s popisky v azbuce

další snímky fotoaparátu

Pro zápaní Evropu (Něnecko) byla verze Zenitu E prodávána pod obchodním názvem Revueflex E







další snímky fotoaparátu

Dodnes si pamatuji, jak jsem jel s rodiči koupit do Prahy tento fotoaparát. Ten skvělý pocit, když jsem v rukou svíral krabici se zbrusu novou zrcadlovkou. Můj první fotoaparát! Přes mnohé technické nedostatky (nepřesné počítadlo snímků, tmavý hledáček bez dálkoměru a ostatních pomůcek usnadňujících ostření, velká hmotnost, malý rozsah časů, zpětné převíjení filmu kolečkem bez kličky ...) se projevil jako spolehlivý a neúnavný dříč, který mi bez ohledu na to, zda je léto nebo zima, sloužil bez jediné závady celých 15 roků a nafotil tisíce fotografií.

Prakticky ve všech článcích věnovaných popisu tohoto přístroje jsem našel zmínku o nespolehlivém expozimetru se selénovým článkem, na jehož čidlo umístěné nad objektive se po čase nelze spolehnout protože se selénový článek většinou vysvítí a přestane fungovat, a časté byly i stížnosti na zavírání zadní stěny, které nebylo příliš spolehlivé a docházelo k samovolnému otevření zadní stěny. Za sebe mohu říci, že problémy se samovolným otvíráním jsem nikdy neměl. Pokud se týká expozimetru, nedalo mi to a zkusil jsem údaje naměřené expozimetrem mé 40let staré Zenitky porovnat s údaji naměřenými expoziční automatikou mé digitální zrcadlovky Canon EOS 60D. K mému velkému překvapení se hodnoty naměřené stařičkým expozimetrem Zenitu se téměř shodovaly s údaji naměřenými moderní automatikou. Tak nevím, asi jsem měl štěstí na dobrý kus :-)

Jaký tedy je Zenit-E?

Jednooká zrcadlovka na kinofilm s obrazovým formátem 24 x 36 mm vyráběná v někdejším Sovětském svazu – od roku 1965 až do roku 1981 v Krasnogorsku (Rusko) a v letech 1973 až 1986 také v Minsku (Bělorusko). Pro označení modelu písmenem "E" existují dva výklady. POdle prvního dostal model do vínku písmeno E na počest ředitele KMZ N. M. Egorova (1953-1965), ale daleko pravděpodobnější výklad je, že písmeno "E" poukazuje na přítomnost expozimetru.
Tělo je celokovové (rozměry 134 x 90 x 50 mm), čímž je z hlediska pevnosti a odolnosti prakticky nezničitelné , ale z téhož důvodu je přístroj velmi těžký. K výrobě těla se používala nefalšovaná a neodlehčená ocel, je to hold sovětskaja těchnika.

Fotoaparát je vybaven plátěnou, štěrbinovou horizontální závěrkou, která nabízí velmi omezený rozsah expozičních časů - od 1/30s do 1/500s a nechybí čas „B“. Závěrka a zrcátko mají tvrdý chod a jsou poměrně hlučné, což je hlavně při časech 1/30s a 1/60s problém, může dojít k rozmazání snímku.  Nastavení času se provádí vytažením o pootočením kruhového voliče proti značce na středové osce,  umístěným vedle rychlonatahovací páky. Závěrka byla u některých přístrojů - po určitém opotřebení - dost nespolehlivá, zejména při čase B (snad u každé druhé kamery padá zrcátko a závěrka je přitom otevřená!).  Samospoušť je mechanická, se zpožděním cca 10 sekund.

Blesk je připojen pomocí kabelu (u posledních kusů tohoto typu také středovým kontaktem) a synchronizován při 1/30 s. První exempláře Zenit E nebyly vybaveny "sáňkami" na blesk, připevňoval se na samostatný držák držák, uchycený stativovým šroubem. Elektrický synchronizační impuls byl přenášen kabelem.

Přístroj je vybaven nespřaženým selenový expozimetrem (baterie tedy nejsou třeba). Čidlo expozimetru je umístěno nad objektivem a expozimetr se ovládá kruhovým voličem umístěným vlevo od hranolu (při pohledu zezadu). Odečtené hodnoty se pak ručně nastavily na přístroji. Umístění expozimetru s ukázalo jako nepříliš šťastné. Fotoaparát umožňuje používat řadu výměnných objektivů, ale expozimetr správně funguje pouze s objektivy ohniskové vzdálenosti 28 - 135 mm, objektivy mimo tento rozsah mají velký průměr a expozimetr více či méně zastiňují.

Zcela nepovedené je počítadlo snímků. Je v podstatě nefunkční i na zcela novém přístroji.  Protože je otevřené, s použitím minimální síly (třeba při vkládání přístroje do brašny) se okamžitě posune. Konec filmu se pozná hlavně podle toho, že dále nedá natáhnout.  Navíc při výměně filmu je nutné počítadlo ručně nastavit na nulu, na což se docela snadno zapomene.

Objektivy se připevňují do mezinárodního závitu M-42 (původně M-39, k nám nedováženo). K Zenitům existuje rozsáhlý sortiment objektivů, od rybího oka až po velké teleobjektivy (Mir, Jupiter, Helios, Industar, Tair, nověji také Zenitar). Přestože první typy neměly automatickou clonu, lze tvrdit, že ruská optika je  - na rozdíl od ruské mechaniky - podstatně lepší než ruská mechanika, objektivy v kvalitě mnohonásobně převyšují těla přístrojů.

 Zenit E se u nás prodával ve dvou variantách, s objektivem Industar-50-2 (50 mm, f/3,5); to byl ovšem pouze tmelený triplet s mnoha chybami a malou obrysovou ostrostí. Druhá varianta byla podstatně lepší, tělo s objektivem Helios 44, později Helios 44-2 (s antireflexní úpravou a MC-vrstvami)  s nezvyklou ohniskovou vzdáleností 58 mm a světelnosti f/2; Helios byl objektiv Gaussova typu (6 čoček ve 4 skupinách) a nabízel podstatně lepší obrazovou kvalitu.

Hledáček, přesněji pohled do něj je z dnešního pohledu nic moc. Matnice nemá žádné zaostřovací pomůcky, (např. klínový dálkoměr nebo Fresnelovu čočku; tím byly později vybaveny až typy EM, ET, 11, TTL), je velmi tmavá se zcela černými okraji. Zaostřit v šeru nebo dokonce potmě je téměř nemožné. Další nepříjemnost  - hledáček zobrazuje asi 90% skutečnosti pravděpodobně to je ještě méně.

Přetáčení filmu zpět do kazety vyžaduje značnou sílu, přetáčí se pouze točítkem bez kličky .. a čas od času se film přetrhne nebo poškodí jeho perforace.

Další  kuriozitou je stativový závit umístěný zcela mimo těžiště, téměř na pravém okraji spodní části těla. Díky tomuto nesmyslnému umístění má i kvalitní stativ problémy těžký přístroj udržet. Na druhou stranu, stativ (vzhledem k rozsahu expozičních časů) není většinou potřeba. 

Зенит-B (Zenit B)
výrobce:                       KMZ
rok výroby:                   1973
závěrka:                       plátěná štěrbinová horizontální
                                   časy: 1/30 - 1/500 s + B
objektiv:                       M42, Industar-50-2
fotí na:                         kinofilm
velikost filmového pole:  24 x 36 mm


další snímky fotoaparátů

O tom, že bývalý Sovětský Svaz byla země neomezených možností jsme v jisté době slýchali poměrně často. Jako například v oblíbeném heslu "Sovětský svaz - země kde zítra znamená již včera", Ale sověti uměli mnohem více, vracet se v čase i zpět. Alespoň tak to působí při pohledu na Zenit B. Neboť jako model navazující na předchozí Zenit E byl svým způsobem krok zpět. Béčko bylo totiž "Éčko" ze kterého byl odstraněn selenový expozimetr a byl nahrazen berličkou pro paměť v podobě kotoučku na kterém jste si proti rysce ručně nastavili údaj o citlivosti filmu, který máte založen ve fotoaparátu. Jinak se zcela shodoval se Zenitem E.  

Zenit B by se správně měl jmenovat Zenit V, ale sám výrobce označoval i verze popsané latinkou písmenem B. Písmeno "B" v azbuce je v latince "V" a údajně bylo vybráno na počest ředitele  KMZ - L. A. Voronina, který zastával svůj úřad v letech 1965-1968.

V letech 1968 až 1978 bylo vyrobeno 889 617 kusů. Nejsilnější rok výroby byl 1972, kdy bylo vyrobeno 205 441 kusů. Kromě přístrojů s názvem Zenit B v azbuce a latince, existovaly verze pod názvem Cambron B (USA), Global (Austrálie), Meprozenit Pro (Japonsko), Phokina (Francie), Prinz Flex a Prinz Flex 500 , Revueflex B (Německo).

Již v počátku prvního roku výroby (1968) byl závit objektivu  ZM39 nahrazen závitem M42 a převážná část vyrobených přístrojů je vybavena právě závitem M42. Zenit B se závitem ZM39 je sběrateli považován za raritu a podle toho i ceněn.

Зенит-EM (Zenit EM)
výrobce:                       KMZ
rok výroby:                   1982
závěrka:                       plátěná štěrbinová horizontální
                                   časy: 1/30 - 1/500 s + B
objektiv:                       M42,
fotí na:                         kinofilm
velikost filmového pole:  24 x 36 mm


další snímky fotoaparátu

Zenit EM je další následník modelu Zenit E. Zachovává si nezávislý selénový expozimetr a zámek zadní otvírací stěny na boku přístroje. Rovněž ovládání expozimetru je beze změn, zůstává i zapuštěné kolečko zpětného převíjení filmu bez kličky. Změněn byl vzhled ovládacích prvků, spoušť je umístěna mimo střed počitadla snímků (do prostoru mezi počítadlo a volič časů) a doplněna aretací pro zpětné převíjení filmu. Mechanizmus spouště byl doplněn třmenem pro automatické zaclonění objektivu při namáčknutí spouště. Automatické zaclonění funguje pouze s novějšími objektivy s vyvedeným kolíčkem pro automatické ovládání clony (např. Helios 44m). 

Série EM se vyráběla v letech 1972-1988 v minimálně 18 verzích, v celkovém počtu 979 140 kusů. Nejvíce kusů (135 537) bylo vyrobeno v roce 1978. 

Jsou známá stříbrno-černá i celočerná provedení, s popisky v azbuce i latince. Zenit EM byl také prodáván např. pod názvem Cosmorex SE (USA), Revueflex-EM (Německo), Calimar SR 300.

Nejběžnější provedení Zenit-EM je s celým tělem v černé barvě.Některé z těchto fotoaparátů mají sáňkách blesku vyraženou sovětskou známkou kvality (pěticípá hvězda v pětiúhelníku).

Зенит-TTL (Zenit TTL)

výrobce:                       KMZ, MMZ BelOMO
rok výroby:                   1981
závěrka:                       plátěná štěrbinová horizontální
objektiv:                       M42, Helios -44M,  58 mm/f 2
fotí na:                         kinofilm
velikost filmového pole:  24 x 36 mm


další snímky fotoaparátu

Spolu se Zenitem E je Zenit TTL nejpopulárnější Zenit. V období let 1977 - 1985 bylo tohoto modelu postaveno celkem 1.632.212 kusů, z toho celých  408 765 kusů bylo vyrobeno během jediného roku - 1981. První kusy Zenitu TTL se objevily pod názvem Zenit Elektro nebo Elektro Zenit TTL (pozor - nezaměňovat se stejnojmenným Zenit Elektro - prototypem Zenit 19 z roku 1976).  Udává se, že modelů s původním názvem obsahujícím slovo Elektro se vyrobila necelá tisícovka.

Technicky vychází Zenit TTL ze Zenitu EM. Tělo zústalo prakticky stejné včetně závěrky a hledáčku, podstatná změna se týkala pouze expozimetru. Model TTL dostal namísto původního selénového expozimetru nový elektronický expozimetr s CdS čidlem a měřením světla procházejícím objektivem (systém TTL - odtud i název tohoto modelu). Modernizace se projevila i na vnějším vzhledu těla přístroje. Zmizelo okénko původního selenového čidla nad objektivem a v hledáčku (na pravé straně) přibyla ručička expozimetru. Na horní straně těla bylo odstraněno okénko s ručičkami  a kruhový ovládací prvek původního selenového expozimetru byl nahrazen kolečkem přepínače nastavení citlivosti použitého filmu. Nový expozimetr byl nezávislý a čas i clona se nadále musely nastavit ručně, ale díky ručičce expozimetru umístěné přímo v hledáčku se podstatně zjednodušilo ovládání přístroje. Oproti modelům se selenovými expozimetry, kde se muselo nejdříve zaostřit, poté změřit světelné podmínky, nastavit hodnoty času a clony a teprve poté exponovat snímek, což znamenalo dvakrát oddálit a zase přiložit oko k hledáčku přístroje, u modelu TTL již stačilo nastavit požadovaný expoziční čas, přiložit hledáček k oku zaostřit a poté otáčet clonovým kroužkem expozimetru tak dlouho, až ručička expozimetru ukázala správnou hodnotu nastavené clony a poté již domáčknutím spouště exponovat snímek. Z uživatelského hlediska je to značné zjednodušení obsluhy přístroje. 

Druhá příjemná změna spočívala v doplnění vyklápěcí kličky do kolečka pro zpětné převíjení filmu do kazety na společné ose s přepínačem citlivosti filmu, tak je to bylo běžné u konkurenčních přístrojů. Kolečko s kličkou zpětného převíjení filmu i nadále neotevírá zadní stěnu přístroje, ta má samostatný zámek na boku těla.
Volič časů se již při natahování filmu a chodu závěrky neotáčí, na matnici hledáčku přibyly mimo již zmiňované rafičky expozimetru rastrovaný kroužek a matnicové mezikruží pro usnadnění zaostření. Fotoaparát byl dovybaven automatickým zacloněním při namáčknutí spouště.

V letech 1977 až 1985 běžela souběžně licenční výroba Zenitů TTL v MMZ BelOMO. Tyto fotoaparáty byly převážně určeny pro domácí trh a nedosahovaly kvality originálů vyráběných v KMZ.

Tento Zenit TTL je v pozdním provedení z roku 1985, má nově tvarovanou páčku samospouště, tlačítko spouště a voliče časů, přepracované tělo v oblasti objektivového závitu a stativový závit blíže osy objektivu. otevírání zadní stěny povytažením kolečka s kličkou zpětného převíjení a patice blesku je vybavena středovým kontaktem.

Název SITO 4 je pro mě tak trochu záhadou. Že vývozní Zenity dostávaly různá jména je věc známá (např. Revueflex, Kalimar, Cambron ... ).

další snímky fotoaparátu

Označení modelu TTL je na standardním místě (při pohledu zepředu vlevo od  synchronizačního konektoru pro blesk). S označením fotoaparátu SITO 4 na místě původního ZENIT jsem se ještě nesetkal a ani jsem o této verzi nenašel žádné údaje. (Získal jsem samotné tělo - objektiv na snímcích není původní a použil jsem jej jako alternativní možnost)

Зенит-19 (Zenit 19)
výrobce:                       KMZ
rok výroby:                   1979 -1987
závěrka:                       xxx
                                   časy: 1s-1/1000s + B + T
objektiv:                       M42,
fotí na:                         kinofilm
velikost filmového pole:  24 x 36 mm

další snímky fotoaparátu

Tento fotoaparát byl vrchol sovětské konstrukce fotoaparátů se závitovým uchycením objektivu M42. V letech 1979 až 1987 byly vyrobeno 121 990 kusů Zenit 19, které lze považovat za důležitý milník ve třetí generaci fotoaparátů Zenit. První prototypy pod názvem Zenith Electric byly vyrobeny v roce 1976, následovéna předvýrobní sérií (1977-1978) pod názvem Zenit T1 . Zenit 19 je také základem pro Zenit MT-1 "Surpris" a  nástupce automatického Zenit 18 .

Výrazným rysem Zenit 19 je masivní, pravoúhlý kryt optického hranolu, který nahradil  tvar "pyramidy" použitý u předchozích modelů (např. Zenit TTL). Pozdější modely se opět navrátily k původnímu pyramidovitému tvaru, ale do té doby byl pravoúhlý kryt ještě použit u některých modelů, například u výše zmíněného Zenitu MT-1, Zenit 18 a částečně v modelové řadě Zenit 20.

Otevírání zadní stěny se děje vytažením zobáčku samostatného zámku na levém boku přístroje. Převíjecí klička je umístěna vlevo na horním dílu fotoaparátu, tlačítko pro uvolnění transportního válečku filmu je vpravo na horní straně přístroje před natahovací pákou a je modré. Na horní straně přístroje, ale vlevo (u převíjecí kličky) lze nalézt stejné tlačítko v červené barvě, které se používá pro testování baterií a pokud mají baterie dostatečnou energii, rozsvítí červenou LED diodu na zadní straně fotoaparátu. 

Zenit 19 jako první v dosavadní řadě modelů přišel s kovovou vertikální závěrkou s časy od 1s až do 1/1000 s. U dlouhých časů (1, 1/2, 1/4 a  1/8 s) se projevila jistá nedotaženost konstrukce spouště. Pokud si nastavíte některý z těchto časů a chcete aby přístroj nastavený čas dodržel, musíte držet zmáčknutou spoušť do doby, dokud neuslyšíte druhé cvaknutí uzavírající se závěrky. Pokud pouze stisknete a okamžitě uvolníte spoušť, závěrka se s uvolněním tlačítka spouště okamžitě uzavře, bez ohledu na nastavený čas. 

Elektronický expozimetr měří skrz objektiv (systém TTL). Jeho ručička je v pravé části hledáčku a při správném nastavení expozičních hodnot musí zaujmout vodorovnou polohu. Expozimetr se aktivuje stisknutím kulatého tlačítka vlevo dole vedle vedle objektivu. Citlivost filmu nastavíte otočným kotoučkem na dně přístroje. 

Malý počet Zenit 19 vyrobených v roce 1981 byl určen pro montáž na fotopušku Snaiper FS-4M. Této verze však bylo vyrobeno jen cca 20 kusů.

Зенит-ET (Zenit ET)
výrobce:                       KMZ / BelOMO
rok výroby:                   1990
závěrka:                       plátěná štěrbinová horizontální
                                   časy: 1/30s-1 / 500s + B
objektiv:                       M42, MC Helios-44M-4 2/58
fotí na:                         kinofilm
velikost filmového pole:  24 x 36 mm

další snímky fotoaparátu

Zenit ET je přímý potomek Zenit EM, který převzal některá vylepšení ze Zenitu TTL,  je to pokus o modernizaci Zenitu EM. Zpočátku vypadal stejně jako EM, ponechal si i selenový expozimetr s okénkem nad objektivem. Vizuálně se od EM lišil jen rozdílným písmenem v názvu modelu, později byl změněn stříbrný kovový horní díl a kovové dno za černé polykarbonátové, byl pozměněn vzhled ovládacích prvků. Změny se objevovaly postupně a jsou i rozdíly mezi přístroji vyráběnými v KMZ a BelOMO. 

Z modelu TTL bylo použito u pozdějších sérií automatické zaclonění na nastavenou hodnotu při namáčknutí spouště a středový kontakt sáněk blesku, zásuvka na synchronizační kabel blesku na přední stěně byla zachována.  Sériové číslo pozdějších je uvedeno na vnitřní straně zadních dveří. 

Existují i modely Zenit ET ​​bez automatizace clony s objektivem Helios 44-2 ale jsou vzácné.

Зенит-11 (Zenit 11)
výrobce:                       KMZ / BelOMO
rok výroby:                   1983
závěrka:                       plátěná štěrbinová horizontální
                                   časy: 1/30s - 1/500s + B
objektiv:                       M42, Helios-44M2
                                   Helios-44M4, 58 mm/f 2
fotí na:                         kinofilm
velikost filmového pole:  24 x 36 mm
další snímky fotoaparátu

Označení modelu číslem 11 není použito poprvé. Objevilo se již v roce 1964, kdy byl jedenáctkou označen prototyp následné modelové řady Zenit 4, 5 a 6. 

Zenit 11 je následník modelu ET. Změny jsou minimální s píše kosmetického charakteru, ostatně jako u mnoha dalších modelů této značky. "11" si zachovává plátěnou horizontální závěrku, stejné časy, selenový expozimetr, závit objektivu M42 a automatické zaclonění při namáčknutí spouště. Matnice má pro lepší možnost zaostřit rastrovaný kroužek a matnicové mezikruží.  Novinkou je upravená spoušť, jejíž horní část dostala tvar hříbku. Na některých kusech z pozdějších sérií se objevil na zadní stěně přístroje rámeček na zasunutí odtrženého víčka papírového obalu filmu jako pomůcka pro připomenutí, jaký film je zrovna v přístroji.

Zenit 11 byl také prodáván pod názvem Zenit SLX v Anglii a jako Delta 3 nabízen v USA.




Зenit-12XP (Zenit 12XP)
výrobce:                       KMZ
rok výroby:                   1989
závěrka:                       plátěná štěrbinová horizontální
                                   časy: 1/30s - 1/500s + B
objektiv:                       M42,
fotí na:                         kinofilm
velikost filmového pole:  24 x 36 mm

další snímky fotoaparátu

Rodina modelů Zenit 12 v sobě kombinuje prvky převzaté z modelů Zenit 11 a Zenit TTL a v podstatě je model 12 nástupce modelu TTL.

Zenit 12 byl vyráběn od roku 1983 do roku 1994 (vyrobeno 94 489 kusů). Má měření TTL shodné se Zenitem TTL, sáňky blesku mají středový kontakt, spoušť ve tvaru hříbku a zadní stěna se otevírá vytažením kolečka s kličkou pro zpětné převíjení filmu. Stejně jako Zenit TTL potřebuje Zenit 12 baterie pro napájení expozimetru.

Zenit 12SD byl vyráběn v letech 1983 až 1994 (celkem 468 956 kusů). Do značné míry odpovídá zenitu 12. Byla změněna indikace expozimetru. I nadále zůstala na pravé straně hledáčku, ale ručička expozimetru byla nahrazena třemi LED diodami. Horní červená indikuje přeexpozici, prostřední zelená správnou expozici a dolní červená podexpozici.

Zenit 12XP je exportní verze Zenit 12SD. Vyráběn byl v letech 1983 - 2000 (celkem 1.550.240 kusů). Je tedy jedním z nejvíce vyráběných modelů Zenit. Zenit 12XP je považován za vysoce kvalitní a velmi dobře provedený.

Existují nejméně 2 varianty Zenitu 12XP. Rané provedení s kovovým horním krytem a nové s plastovým horním krytem. Mimo použitého materiálu na horní kryt se obě verze v ničem jiném od sebe neliší.

U posledních série (1989/1990) byl mírně změněn design. Kryt optického hranolu dostal namísto trojúhelníkovitého zašpičatělého nový, nižší a plochý tvar se zapuštěnými sáňkami blesku, který převzal i následující model - Zenit 122. Na dně těchto modelů se nachází vedle loga KMZ text "Made in Russia" .

Standardně byly Zenit 12, 12CD a 12XP dodávány s různými verzemi objektivů Helios-44, Zenit 12XP pozdějších sérií se obvykle dodával s levnějším plastovým objektivem Zenitar m2.s 50mm/2.0.

V období od roku 1985 - 1986 byly modely Zenit 12SD a Zenit 12XP prodávány pod názvem Zenit 15.

Zenit 12XPS - fotopuška
výrobce:                       x
rok výroby:                   1991
závěrka:                       plátěná štěrbinová horizontální
objektiv:                       M42, Tair-35, 300 mm/f4,5,
                                   Helios-44M4, 58 mm/f 2
fotí na:                         kinofilm
velikost filmového pole:  24 x 36 mm

další snímky fotoaparátu 

Podle nepravdivých, ale stále populárních legend byla fotopuška Zenit navržena sedmou správou KGB (sovětská obdoba Q oddělení, které zásobuje technickými hračkami agenta 007) pro účely sledování. Ve skutečnosti byly vyráběny pro běžný civilní trh, jak domácí, tak zahraniční a primárním určením byla sportovní fotografie. Je ovšem pravda, že přístroje podobné koncepce, vyráběné v Sovětském svazu od třicátých let, byly příležitostně používány jako součást vybavení různých průzkumných jednotek Sovětské armády za druhé světové války i po ní a část z nich si jistě našla cestu i do ostatních bezpečnostních složek.

Kompletní fotopuška se dodávala v kovovém a později koženém kufříku. Ten obsahoval tělo fotoaparátu, 300 mm objektiv, 58 mm základní objektiv,  pažbu s ramenní opěrkou, gumovou sluneční clonu, světle žlutý, středně žlutý, oranžový, zelený a UV filtr pro teleobjektiv, gumovou clonu očnice fotoaparátu, dvě kovové kazety na kinofilm, dva šroubováky a samozřejmě návod pro použití.

Na fotopušce je použito mírně upravené tělo běžného Zenitu. Na spodní straně jsou u prvních verzí EC a ES jeden a u pozdějších modelů TTL, 12C, 12SDS, 12 XPS a 122S dva výstupky (které mimochodem znemožňují obyčejné postavení přístroje na stůl). U všech verzí je uprostřed spodní strany těla umístěn váleček ve kterém se pohybuje píst ovládající závěrku stejně jako klasická spoušť. Tento píst při namontování na pažbový stativ dosedá na trn ovládaný pistolovou spouští umístěnou v pažbě. Ve druhém výstupku (pouze pozdější verze) je umístěn konektor pro externí spínač měření expozice.

Zenit 12XPS je až na výše uvedené úpravy shodný s pozdější variantou Zenit 12XP, klasickou manuální, plně mechanickou jednookou zrcadlovkou s vestavěným elektronickým expozimetrem.

Objektiv se do těla upevňuje pomocí klasického závitu M42. Sovětští soudruzi ho naštěstí ušetřili jakýchkoliv "vylepšení", a tak je s tímto tělem možno používat libovolný objektiv s tímto kdysi standardním uchycením. Objektiv TAIR 300/4.5 je speciálně upravený pro použití s pažbou a tělem Zenit 12. Hlavní úprava spočívá v náhradě klasického prstence zaostřování kolečkem umístěným pod přední částí objektivu a ve zvláštním ovládání clony. Ostření je vyřešeno velmi dobře - kolečko zapadá do výřezu v pažbě, je snadno ovladatelné a citlivé. Při zaostřování se přední část objektivu vysouvá, ale neotáčí. Dobré pro použití polarizačního filtru až na to, že po jeho nasazení v hledáčku, díky tmavé matnici, nejspíš nic neuvidíte. Ovládání clony má dva prvky - jedním je klasický prstenec pro nastavování clony. Druhým je prstenec, který po natažení otevře clonu úplně aby bylo na matnici alespoň něco vidět a bylo možno zaostřit. Protože měření probíhá pouze při zavřené cloně, je na spodní části objektivu páka, která při částečném namáčknutí pistolové spouště v pažbě uvolní tento druhý prstenec a clona se pak zavře na nastavenou hodnotu. Vestavěný spínač, připojený kablíkem k tělu fotopřístroje, zároveň zapne jeho vestavěný expozimetr. Podivné, ale zatím vše víceméně v pořádku. Opravdový problém je ten, že ovládání clony není nijak vyvedeno do pažby a clonové číslo není možno nastavit bez poměrně krkolomné manipulace s přístrojem a samozřejmě jeho oddálení od oka. Navíc při zavřené cloně je odpor nastavovacího prstence velmi vysoký. 

Přední závit objektivu má průměr 72 mm a je na něj možno připevnit standardní filtry. Pět filtrů je standardní součástí sady FS12 (světle žlutý, žlutý, zelený, oranžový a UV). Uprostřed spodní strany objektivu je závit pro připojení k pažbě. Je sice použit dnes již méně běžný závit 3/8ˇ, ale kdo používá kvalitní stativ, je i na tuto alternativu připraven a může používat objektiv i bez pažby se stativem.

Celkové provedení objektivu je velmi solidní - díky absenci zaostřovacího prstence je většina pláště objektivu jednolitá, což přispívá k odolnosti například proti dešti. Je to až s podivem, ale hlavním konstrukčním materiálem objektivu není tanková ocel, ale jakási lehká slitina. Znalce sovětské techniky proto jistě překvapí nízká hmotnost objektivu.

Celá pažba je vyrobena z lehké slitiny (nejspíše hliníku). Základní části jsou předpažbí se šroubem pro připojení objektivu, pistolová rukojeť se spouští a odnímatelná ramenní opěrka. Nad pistolovou rukojetí je umístěn spouští ovládaný kolík, který slouží při lehkém stisku spouště k zaclonění objektu, a za ním druhý podobný kolík, jenž ovládá spoušť přístroje.
Fotosniper se dodával v kovovém nebo koženém kufříku a úplně kompletní sada se sestávala z následujících částí: tělo Zenit, teleobjektiv 300/4, základní objektiv Helios, celkem pět filtrů o průměru 72 mm, gumová sluneční clona pro teleobjektiv, gumová očnice, dvě rozebíratelné kazety na film (vyrobené z půlmilimetrového ocelového plechu, dost možná by přežily přejetí autem, se světlotěsností to asi tak žhavé nebude) a dva šroubováky, jejichž přítomnost cosi naznačuje o názoru výrobce na spolehlivost vlastního produktu.

starší provedení fotopušky s tělem Zenit E

Jako většina výrobků ze Sovětského svazu je i sada FS12 pozoruhodnou směsicí chytrosti a debility, kvalitní práce a totální neschopnosti. Samotná koncepce je velmi dobrá, o provedení se to už říci nedá. Kvalitní objektiv je degradován nepříliš kvalitním tělem a celá sestava je tak doslova "zabita" naprosto nepohotovým a složitým ovládáním. (Ne nadarmo byla ergonomie spolu s kybernetikou na jednom z čelních míst sovětského žebříčku buržoazních pavěd.) Dotažena do konce by byla fotopuška Zenit skvělým nástrojem na fotografování zvěře a ptáků v přírodě, sportovní fotografii, fotografování letadel a podobně. Poskytuje totiž podstatně lepší stabilitu než přístroj držený prostě v ruce a na druhé straně je mnohem pohotovější než klasický stativ. Bohužel ale taková, jaká je, je použitelná poměrně omezeně - nejlepší výsledky dosáhnete při fotografování objektů, které se nepohybují vůbec nebo ne moc rychle. Jedině tak máte tak dost času na změření expozice a nastavení clony a času pro fotografování.

Z dnešního pohledu je celá sada spíše zajímavým sběratelským kouskem. Myšlenka fotoaparátu s pažbou a jednotlivé díly sady fotosniper dodnes inspirují kutily, Vzhledem k pokročilým automatikám a elektronickému ovládání dnešních přístrojů je vše daleko jednodušší... a některé výtvory vypadají i života schopně: 

http://benak.info/wp/2011/12/23/fotopuska/

http://www.mirekphoto.com/soubory/photosniper1.html

http://www.natureblink.com/bushhawk.htm

... vynalézavosti se meze nekladou :-).

Зенит-Автомат (Zenit Automat)
výrobce:                       x
rok výroby:                   2002
závěrka:                       plátěná štěrbinová horizontální
objektiv:                       bajonet Pentax K
fotí na:                         kinofilm
velikost filmového pole:  24 x 36 mm


další snímky fotoaparátu

Po Zenitu 18 druhá automatická SLR od KMZ. Zenit Automat vznikl pravděpodobně na základě prototypů řady Zenitů 20/21/22, které také  používají pro připojení objektivů bajonet Pentax K. Počátky výroby byly trochu váhavé, až do roku 1991 bylo vyrobeno asi 10.000 kusů.

Zenit Automat je klasický automat s prioritou clony, s měřením TTL a elektronickou závěrkou. Štěrbinová závěrka zůstala tradičně horizontální, jasný hledáček je vybaven i microprismatickým zaostřováním. Na voliči režimů najdeme automatický režim "A" - volba časů závěrky podle nastavené clony (1-1/1000), "X" pro synchronizaci s bleskem (1/60 sekundy), "B" - dlouhodobou expozici a polohu pro vypnutý stav "L" (pro zámek) . Levý kruhový ovladač pod navíjecí kličkou umožňuje nastavení citlivosti v ISO/ASA nebo GOST  (25 až 1600 ISO), zároveň jím lze nastavit korekci expozice  o + / - 2 stupně. Na přední straně jsou dvířka baterie, vlevo dole od bajonetu naleznete  páčku kontroly hloubky ostrosti a nad ní tlačítko pro odemknutí pojistky bajonetu. Vpravo od bajonetu jsou přípojky pro blesk a kabel dálkového ovládání. Blesk může být odpálen i středovým kontaktem v sáňkách blesku. Mechanismus pro uzavření hledáčku, který byl použit již na Zenit 18, lze nalézt v mírně odlišné podobě - závěrka je umístěna v přední části okna, před sklíčkem hledáčku.Tlačítko pro zpětné převinutí filmu je konečně je ve spodní části fotoaparátu.

Elektronika Zenitu stroje je podle informací z manuálu k této kameře z francouzské produkce (EFCO) a používá americký mikroprocesor (Motorola) Existují i varianty pro vnitřní trh - ovšem zde byla použita sovětská elektronika. 

Jsou známy modely s popisy v azbuce i latince. Kromě výše popsané verze Zenit existují i varianty, které byly upraveny pro použití ve fotopušce.

Zenit 122
výrobce:                       KMZ
rok výroby:                   1993
závěrka:                       plátěná štěrbinová horizontální
                                   časy:1/30s-1/500s + B
objektiv:                       M42, Helios-44M4, 58 mm/f2
fotí na:                         kinofilm
velikost filmového pole:  24 x 36 mm

další snímky fotoaparátu

O Zenitu 122 se dá říci, že je to Zenit 12XP v novém kabátu. Napovídá tomu i jeho označení číslem 122 které lze dešifrovat jako model 12, verze 2. K nějakému zásadnímu vylepšení oproti předchozímu modelu nedošlo, jedná se spíše o kosmetickou úpravu. Pomineme-li náhradu kovového těla za plastové, zjistíme že se jedná prakticky o stejný fotoaparát. Ale drobná vylepšení přece jen existují. Na těle se objevil výrazný grip, natahovací páka dostala nový tvar, nepraktické počítadlo snímků bylo konečně nahrazeno novým, zabudovaným do těla přístroje pod průhledné okénko. Poměrně netradičně byla přepracována samospoušť. Natahovací páčku samospouště nahradilo kolečko zapuštěné do boku těla a na přední části přibylo okénko s ukazatelem stavu samospouště. Změnou zelené a červené barvy signalizuje stav natažení a chodu samospouště. Stativový závit se konečně přestěhoval do osy objektivu.

Existuje i redukovaná verze Zenitu 122 - Zenit 122B bez samospoutě. Zenit 122 a Zenit 122B používají pro objektiv závit M42, v omezeném množství se vyráběla i verze s názvem Zenit 122k, která měla bajonet Pentax K.

K padesátinám závodu KMZ byla v roce 1992 vyrobena omezená série Zenit 122-50. Tělo mělo šedou barvu (někdy se uvádělo  jako platinově šedé) se zlatým potiskem. Výrobní čísla těchto modelů začínala číslem "50", po něm následuje rok výroby a čtyřmístné číslo. Výroční model se vyráběl  v letech 1992 až 1994 a celkem bylo vyrobeno 6541 kusů .

Další výroční model Zenit 122 byl v KMZ vyroben v roce 1995 a připomínal 50 leté výročí od konce druhé světové války (viz obrázek vpravo). 

Zenit 122 se vyráběl od roku 1989 až do roku 2005 a vyrobeno bylo celkem 1 971 745 kusů, což dělá ze "122" druhý nejmasověji vyráběný fotoaparát značky Zenit.

V letech 1992 až 2005 bylo vyrobeno 51 979 kusů Zenith 122S v úpravě pro fotopušku Snaiper FS-122.

Zenit 312M
výrobce:                       KMZ
rok výroby:                   2003
závěrka:                       plátěná štěrbinová horizontální
                                   časy: 1/30s-1/500s + B
objektiv:                       M42, , Zenitar-M2S, 50 mm/f2
fotí na:                         kinofilm
velikost filmového pole:  24 x 36 mm

další snímky fotoaparátu

Zenit 312M navazuje na předchozí model Zenit 212K. Do značné míry se svým předchůdcem shoduje, ale pro uchycení objektivů se místo bajonetu Pentax K vrátil k závitu  M42. 

Plastové tělo Zenitu 312m má podobný oblý tvar jako Zenit 212k, ale není tak vysoké. Ačkoliv je Zenit 312 novější model, oproti Zenitu 212 přišel o časy závěrky 1/8 a 1/15 sekundy a rychlost závěrky lze nastavit v rozsahu 1/30 až 1/500 sekundy + B a vrátil se tak k předchozímu modelu Zenit 122. Na Zenitu 312 také chybí konektor pro synchronizační kabel blesku a spoléhá pouze na středový synchronizační kontakt v patici pro nasazení blesku.

Zenit 312M se vyráběl od roku 1999 do roku 2005 a  bylo vyrobeno 84 004 kusů.

Zenit 412DX
výrobce:                       KMZ
rok výroby:                   2002
závěrka:                       plátěná štěrbinová horizontální
                                   časy: 1/30s - 1/500s + B
objektiv:                       M42, Zenitar-M2S, 50 mm/f2
fotí na:                         kinofilm
velikost filmového pole:  24 x 36 mm

další snímky fotoaparátu

Z řady modelů Zenit s platovým tělem (122, 212, 312 a 412) je Zenit 412 bezesporu ten nejkulatější. Ale jako všechny Zenity je poněkud schizofrenický. V moderním futuristickém těle se ukrývá mechanika, která od šedesátých let minulého století prakticky nedoznala výraznějších změn. Zenit 412 vychází ze Zenitu 312m ze kterého převzal ovládací prvky s výjimkou navíjecí kličky, která byla mírně pozměněna vzhledem k chybějícím kroužku pro nastavení citlivosti filmu. Mimo pozměněného tvaru byl fotoaparát doplněn o čtení DX kódu. Vyráběly se dvě verze, lišící se jen použitým rozsahem citlivostí filmů:

- Zenit-412DX - pro filmy s DX kódem 100, 200 a 400 ISO

- Zenit-412LS - pro filmy s DX kódem 25-1600 ISO

Zenit 412DX byl vyráběn v rozmezí roků 2000-2003 (21 257 kusů)

Zenit 412LS byl vyráběn od roku 2002 do roku 2005 (25.197 kusů)

Mimo základního modelu byla v omezeném množství vyráběná verze upravená pro fotopušku s označením FS-412.

Na zenitu 412 se v plné míře projevil sovětský přístup k "modernizaci". Na první pohled pohled přístroj vypadá velmi moderně a zaujme svým vzhledem. Při bližším prozkoumání však zjistíte, že je to prakticky Zenit TTL převlečený do modernějšího plastového těla. Zachová si stejnou mechaniku, stejnou plátěnou horizontální závěrku, Stejné expoziční časy ... Opravdu nové jsou jen kontakty v prostoru pro kinofilmovou kazetu sloužící k načtení DX kódu. Změnily se opravdu jen detaily. Mnohdy k horšímu. Původní samospoušť byla nahrazena novu s kolečkem pro její natažení na boku přístroje a s okénkem indikátoru natažení na přední straně vlevo od objektivu. Na první pohled zajímavé řešení, v okamžiku, kdy chcete samospoušť použít, zjistíte, že oproti klasické páčce na Zenitu TTL je toto řešení méně pohodlné. Místo jednoduchého natažení páčky jedním pohybem musíte na několikrát pootočit kolečkem.
Přetvarování horní strany přístroje má  za následek, že kolečko pro nastavení časů je nyní částečně zapuštěno do klenuté horní části, což k němu znepříjemňuje přístup a samotné nastavování časů. Podobně je na tom klička na převíjení filmu zpět do kazety. Díky klenuté vrchní části je omezen úhel, pod který lze vyklopit. U "Té Té Elka" se páčka vyklopí do vodorovné polohy a otáčení kličkou je pohodlné. U "412" však je vyklopená páčka vykloněna přibližně o 30 stupňů vzhůru aby nenarážela do klenutí horní strany. To by samo o sobě nevadilo, kdyby soudruzi při práci přemýšleli a její konec ohnuli do vodorovné polohy. Protože se tak nestalo, kolíček na konci páčky  je vykloněn ke středu a otáčení kličkou je poměrně nepříjemné. Jsou to sice detaily, ale znepříjemňují používaní tohoto přístroje.

video recenze