sobota 29. června 2013

Kabelová spoušť ke CANONu trochu jinak

     Tak, jako již mnozí přede mnou, i já jsem řešil dilema ohledně drátové spouště ke své zrcadlovce - koupit drahý originál nebo se pokusit udělat podstatně levněji něco sám. Začal jsem hledat na internetu a našel dost informací k tomu, aby zvítězila varianta "udělej si sám". Dohledat schéma elektrického zapojení obvodu spouště a ukázek mechanického provedení nebyl žádný problém. Ve všech článcích které jsem našel, se objevovalo prakticky to samé:

1) dvě samostatná tlačítka - jedno pro ostření a jedno pro vlastní expozici. Toto řešení je sice funkční, ale nepohodlné. Musíte zachovat sled stisku tlačítek a navíc zaměstnává obě ruce. 

2) byť funkční, ale poměrně nevzhledné mechanické provedení (nechci nikoho urazit, jen se snažím vysvětlit, proč jsem se pustil do výroby své vlastní spouště)

     Řešení s jedním tlačítkem s namáčknutím pro zaostření a poté s domáčknutím pro vlastní expozici (tak jako spoušť na fotoaparátu) jsem nikde nenašel. Sehnat spínač který by to uměl, pominu-li možnost použít jej z nefunkčního fotoaparátu, je prakticky nemožné. Začal jsem tady bádat na vlastní pěst. Jisté představy jsem měl, postupně jsem je však všechny zavrhl buďto pro přílišnou náročnost na výrobu nebo pro jejich nespolehlivost. Hledal jsem co nejjednodušší řešení nenáročné na výrobu a přitom stoprocentně spolehlivé. 

     Konečné řešení je velmi jednoduché. Stačilo zavzpomínat na fyziku ze základní školy - jednoduché stroje - dvouramenná páka. Snad každý si pamatuje poučku o poměru délky ramene páky a síly na ní působící. Stačilo jen aplikovat použití na spoušť. Jako páku jsem použil  platovou tyčinku položenou přes tlačítka mikrospínačů na kterou působí tlačítko spouště. Mírným posunutím osy tlačítka spouště blíže k jednomu mikrospínači jsem dosáhl kýženého efektu postupného spínání.

Princip funkce je zřejmý z přiloženého obrázku.
Při mírném stisknutí tlačítka spouště se přenese síla na vahadlo volně položené přes obě tlačítka mikrospínačů. Protože je osa tlačítka spouště posunuta blíže k mikrospínači ostření, podle pravidla kratší páka = větší síla, sepne nejdříve tento mikrospínač - působí na něj větší síla než na mikrospínač spouště který má páku vahadla delší. Při zvětšení tlaku na tlačítko spouště pak vahadlo sepne i druhý mikrospínač pro aktivaci závěrky fotoaparátu.
Pro zvětšení stačí kliknout na vybraný obrázek 

     Po vyřešení ovládání spouště jedním tlačítkem jsem začal hledat vhodnou "krabičku". Nechtěl jsem se spokojit s pouhou krabičkou, hledal jsem něco, co se bude dobře držet a zároveň i dobře vypadat. Pomohla šťastná náhoda. Při nákupu v papírnictví mě zaujal zvýrazňovač, či chcete-li fix, který svým tvarem a velikostí byl pro můj účel přímo předurčen. Poté jsem navštívil speciálku na elektroniku, dokoupil mrňavé mikrospínače, konektory Jack 2,5 mm a dvoužilový stíněný kablík a vydal se, uspokojen s úspěšným "lovem" domů. Ze svých domácích zásob jsem si připravil 1 mm silnou plastikovou destičku a kousek černé měkké gumy (ze staré duše pro kolo), lepidlu na plastik, chemopren, modelářský odlamovací nožík, lupínkovou pilku, pilníky, brusný papír, trafopájku,  pravítko, tužku a pustil se díla.

     Ze všeho nejdříve jsem rozebral fix, odstranil náplň s barvou a psací knot a tělo fixu pečlivě opláchl od zbytků barvy. Do čepičky fixu vyřízl lupínkovou pilkou a jemným pilníkem začistil otvor pro tlačítko spouště. Poté jsem si ze čtvrtky připravil šablonu pro vnitřní nosný díl spouště. Jeho jednotlivé díly jsem vyřízl z plastikové destičky a slepil lepidlem na plastikové modely. Po zaschnutí lepidla jsem nosný díl dolícoval aby přesně  "seděl" v těle fixu. Po ověření, že je vše v pořádku, jsem na spodní část nosného dílu přilepil mikrospínače.
     Stejně jsem postupoval i při výrobě vahadla a tlačítka spouště. Na horní část spouště jsem po jejím dotvarování a dolícování s otvorem v čepičce fixu přilepil chemoprenem gumu, kterou jsem po zaschnutí lepidla ořízl na přesný tvar a jemným skelným papírem zaoblil hrany a obrousil její povrch pro dosažení jemného sametového povrchu. Nakonec jsem na tlačítko spouště přilepil plastikový "praporek", bránící vypadnutí tlačítka spouště. Při výrobě vnitřností spouště jsem se řídil heslem: "co oči nevidí, to srdce nebolí" a spíše než na krásu jsem se soustředil na funkčnost. Pro přesnější představu o mechanické konstrukci přikládám foto na konci článku.

   
Mechanické díly spouště byly tímto připraveny a mohl jsem se pustit do zapojení elektrického obvodu. Schéma zapojení jsem našel na internetu. Vzhledem k tomu, že spínač pro B čas na drátové spoušti nepoužívám, ve svém zapojení jsem jej vypustil. Pro ty, kteří by jej však chtěli použít, uvádím kompletní schéma. Schéma je natolik jednoduché, že jej není třeba nijak komentovat, jen upozorňuji, že společný vodič (v tomto případě stínění kablíku) je připojeno na rozdíl od např. sluchátek na kolíčku konektoru. Délku propojovacího kablíku jsem zvolil 150 cm, ale můžete si ji upravit dle své potřeby, mějte však na paměti, že vzhledem k nízkému napětí a malému průřezu měděného lanka s rostoucí délkou narůstá odpor celé soustavy a při extrémních délkách (5 a více m) již nemusí spoušť fungovat. Pro větší délky je vhodné použít kablík o větším průřezu nebo radiovou dálkovou spoušť. Před vlastním zapojením jsem si odzkoušel, které kontakty mikrospínačů jsou ty správné (spínající při stisku tlačítka), protáhl připravený kablík tělem fixu, navlékl na něj průchodku z upraveného krytu konektoru jack 2,5 mm (tu jsem použil pro výstup kablíku z těla fixu) a plastový kryt konektoru, podle schématu připájel jednotlivé vodiče na mikrospínače a na konektor. Nyní již zbývalo sestavit celou spoušť dohromady a odzkoušet její funkčnost.

     Závěrem mohu konstatovat, že se dílo zdařilo. Tlačítko spouště má příjemný chod blízký chodu spouště na fotoaparátu. Spouští jsem vyrobil pět (jednu pro sebe a zbytek pro své přátele) a všechny fungují spolehlivě a bez závad i při dlouhodobém používání.

Další snímky spouště zde
L.K.